Taky to určitě znáte. Pro někoho něco děláte a on Vám řekne "to zvládneme za chvilku ne?" A je jedno jestli jde o focení či něco jiného.
Dne všichni pořád někam spěchají. Řekněte, kdy naposledy si někdo z Vás v klidu sednul a nesledoval čas? Jen tak v klidu posedět s kamarády nebo u knížky a nesledovat a nestresovat se okolím? Myslím, že málo z nás toto dokáže.
A přitom myslím, že ten čas jen "pro nás" je pro každého důležitý. Každý z nás řeší vše okolo a pořád řeší čas. Teď mluvím z vlastní zkušenosti, jelikož mám pocit, že stále něco nestíhám. Třeba je to jen špatně zorganizovaný čas. Nebylo by krásné se sejít s přáteli na kafe nebo sklenku něčeho dobrého a neřešit to, že v tolik a v tolik budu muset odejít, protože ještě musím udělat to a to? Když pozoruju ráno lidi Při cestování, vidím jak neustále někam spěchají, jsou nervózní a skoro by se dalo říct, že ve stresu. V autech na sebe troubí, v metru a autobuse do sebe naráží. Když teda tak spěchají, proč nevyjedou o trochu dřív? A proč vlastně spěchají? Kdysi jsem byl služebně ve Španělsku v takové menší vesničce a bylo úžasný sledovat ten klid místních obyvatel. Už tenkrát jsem si říkal, že by bylo fajn žít na takovém místě. Znovu jsem tenhle pocit měl když jsem byl opět za hranicemi našeho státu a to konkrétně v Itálii. Z toho místa byl cítit takový klid a pohoda. Nikdo nikam nespěchal a nestresoval se. Když se potom z takového místa vrátíte zpět do větší metropole, vidíte tu změnu na první pohled. Chvíli zůstanete v klidném rytmu, ale pak se přizpůsobíte "rychlosti" města.
Proč nedokážeme žít v klidu a bez stresu? Myslím, že je to způsobeno celkovým fungováním lidí a požadavkům na ně. Vědí, že "musí” zvládnout spousty věcí a proto pořád spěchají.
Třeba právě proto co teď píšu, není focení u mě “ohraničeno” časem. Není přece důležité, zda fotíte hodinu nebo tři. Je důležitá ta atmosféra a pohoda ale hlavně to, zda nafotografujete fotky, které vypovídají to, co na těch fotografiích má být. A proto když mi někdo napíše a řekne "to zvládneme za půl hodiny" tak takového člověka odmítnu nebo se snažím vysvětlit, že takhle to u mě opravdu nefunguje.
Zastavte se, sedněte si ke knížce a neřešte čas, zavolte přátelům a zajděte na sklenku nebo si udělejte čas jen pro sebe. Uvidíte, že takové zastavení není vůbec špatné a třeba aspoň na chvíli pocítíte ten klid a pohodu bez stresu. A uvidíte, že i lidé okolo vás ten klid ucítí.