Dneska to bude trošku osobní, než něco přímo o focení.
Poslední dobou začínám dostávat pocit, že se nějak přestávám hodit do týhle doby. Hodnoty, které mi přijdou důležité, většině lidem kolem nic neříkají, a jsou pro ně daleko důležitější věci.
Ta doba Oldřicha Nového je asi vážně pryč. Upřímnost, slušnost, důvěra to dnes nikomuni nic neříká a převládá faleš, rychlost, výdělek, chamtivost. Všichni chtějí všechno mít a nebojí se jít přes “mrtvoly” tak důležité to pro ně je. Vždycky jsem byl asi vychováván trošku jinak a vážil jsem si pomocné ruky, dobrých rad a přátel, kterým můžu důvěřovat. Dnes ví každý sám vše nejlíp a je ten největší odbornik a když se mu někdo snaží pomoci, tak to v podstatě bere jako útok proti sobě, protože přece on to ví všechno nejlíp. Jak se správně říká, každý dobrý skutek je pozásluze potrestán. Buhužel mám takovou povahu, že i přes to, se snažím lidem kolem sebe pomoci a vždycky si tu hubu natluču a jsem neponaučitelný.
Poslední dobou mám čím dál tím větší potřebu od lidí utéct někam do hlubokého lesa, abych byl sám. Bohužel to není řešení a člověk se musí přizpůsobit dnešní době a okolí. Je potom ale smutné sledovat, co je dnes pro lidi důležité a za čím se vlastně ženou. Kolik z Vás si v poslední době udělalo čas na své přátelé a zašli si třeba na kafe nebo na skleničku? Na chvíli se potkat jen pro popovídání z očí do očí? Prostě jen tak se potkat, protože máte potřebu toho člověka vidět. Dnes mi přijde, že hodně lidí dělá něco proto, že musí, protože společnost to tak vyžaduje a ne ptoto, že on sám chce a že to tak cítí.
V době sociálních sití, ale vzniká ten stav, že lidé tuto potřebu osobních setkávání ztrácejí a radši sedí doma za klávesnicí, za kterou se můžou "schovat" a být tím cím chtějí, bez ohledu na to, čím jsou. Tato možnost jim dává prostředky, být tím "specialistou" na všechno a tím se v podstatě vracím na začátek k tomu, že každý je odborník a všemu rozumí. Když se potom s takovým člověkem potkáte osobně, většinou už to takový odborník není.
Další věc je spolehlivost. To už dnes lidem také moc neříká. Jako příklad mohu dát aktuální, ale ne ojedinělou zkušenost. Dvě divky se objednaly na focení. Termín byl domluven a několikrat potvrzen. Nastal den D a přišla zpráva, že na focení nemůžou přijít, že jedna z žen má bolesti břicha. Úplně toto nechápu, když si domluvím termín, ať už na cokoliv, snažím se, udělat vše proto abych se na místo dostavil. Vím přece, že když se něco chystá, člověk s tím má práci vše připravit, nehledě na to, že v případě zrušeného focení v ateliéru, jsou s tím spojeny finanční náklady, které nikdo neuhradí. Vidím v tom trochu sobectví. Někdo si prostě řekne...."a mě se dneska nechce".... ale už nechce vidět co vše je v pozadí.
Lidé se pořád ženou za tím, co zrovna mají v hlavě a zapomínají na vše okolo.
Zkuste se někdy zastavit a uvědomit si ty správné hodnoty a to, co je opravdu důležité.